Opustila nás významná osobnost moravského národopisu. Paní doktorka Kovářů překvapovala svou činorodostí i ve vysokém věku. Zdobila ji neskrývaná radost z krásných věcí kolem nás – ať už to byla Janáčkova hudba plná lidové tvořivosti, nebo jen hezké počasí. Krásný byl i její vztah k Moravě. Ten prostý vřelý vztah k vlastní zemi, ke své vlasti. Vždy se k Moravě hlásila; ráda říkávala „přece su Moravačka“. Čest její památce!
Dr. Věra Kovářů absolvovala univerzitní studia etnografie a hudební vědy na Masarykově universitě v Brně, které zakončila v roce 1954. Dálkově pak vystudovala i muzeologii (1968). Doktorkou filozofie se stala v roce 1978. Po studiích pracovala v Krajském domě kultury v Brně, ve Vlastivědném ústavu ve Zlíně, v Moravském zemském muzeu v Brně a od roku 1969 téměř po 40 let pak v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody, dnešním územním odborném pracovišti Národního památkového ústavu v Brně. Ani po odchodu do důchodu nepřestala aktivně působit v oboru ochrany lidového stavitelství, spolupracovala na několika projektech Slováckého muzea v Uherském Hradišti a a podílela se na vydání řady publikací. K jejím nesporným zásluhám patří snaha o dokončení vydání ucelené řady dokumentace Kurialova archivu. Participovala na videoprojektech Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici zaměřených na tradiční řemesla a lidové stavitelství .
Mimo své zaměření na lidovou hmotnou kulturu se Věra Kovářů vždy aktivně věnovala i folkloru. Od roku 1953 byla postupně členkou mnoha folklorních souborů, např. Poľana, Bartošův soubor lidových písní a tanců a Kašava. Zprvu v nich působila jako tanečnice a zpěvačka, později jako instruktorka lidového tance a choreografka.