Úvod
Tento článek je zaměřen na obyvatele České republiky, kteří se hlásí ke slezské národnosti (dále jen Slezané). Cílem je zhodnocení postavení českého státu, respektive zejména jeho legislativy (včetně komentářů některých politiků), vůči zmíněné skupině obyvatel.
Ke slezské národnosti se roku 1991 přihlásilo na 44 446 obyvatel Československa. Po deseti letech toto číslo kleslo na 10 878, ale roku 2011 se zvýšilo na 12 231. Velký rozdíl můžeme vidět v Polsku, kde se pouze ke slezské národnosti při posledním sčítání lidu roku 2012 přihlásilo na 362 tisíc obyvatel a dalších 415 tisíc obyvatel tuto slezskou národnost spojilo s polskou.
Rada vlády pro národnostní menšiny
Slezané jsou etnickou skupinou, která nemá svého zástupce v Radě vlády pro národnostní menšiny , ale počtem svých příslušníků převyšuje národnostní menšiny, které ve zmíněné instituci zástupce mají. Na webových stránkách Rady vlády pro národnostní menšiny se lze dočíst v dokumentu „Informace o plnění zásad stanovených Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin podle čl. 25 odstavce 1 této Úmluvy“ , že se podle výsledků sčítání lidu v České republice v roce 1991 přihlásilo k jiné než české národnosti 531 688 obyvatel. Avšak slezská a také moravská národnost nebyly do tohoto čísla zahrnuty. Takže lidé, hlásící se ke slezské a také moravské národnosti, jsou v tomto oficiálním dokumentu řazeni mezi ty obyvatele, kteří se hlásí k české národnosti. V poznámkách pod čarou se lze dočíst následující: „V tabulce není uvedena národnost moravská a slezská… Je nepochybné, že část obyvatel Moravy a českého Slezska, deklarující moravskou či slezskou národnost, netvoří menšinové národní společenství… V etnické struktuře společnosti České republiky není obyvatelstvo Moravy a Slezska v postavení menšiny…“ Na druhou stranu se nelze dočíst, kdo tedy Slezané a Moravané jsou. Hovoří se pouze o tom, že je nelze zařadit mezi národnostní menšiny.
V této souvislosti je potřeba zmínit Listinu základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Ve článku 3 odst. 2 se lze dočíst, že „Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.“ Vyvstává zde nyní nejedna otázka. Mimo jiné právě ta, k čemu je vlastně právo svobodně rozhodovat o své národnosti, když jsou pak výsledky sčítání lidu zahrnuty (v oficiálních dokumentech Rady vlády pro národnostní menšiny) mezi národnost, kterou si člověk nezvolil.
Menšinový zákon
Vzhledem k tomu, že je Slezsko součástí České republiky, tak je podle mého názoru logické, že by tito Slezané ani neměli být považováni za národnostní menšinu. Ovšem tzv. menšinový zákon říká, že „Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.“ Ve vlastní zemi se považovat za příslušníka národnostní menšiny mně osobně přijde potupující a to i v případě, že počet těchto příslušníků se dá opravdu označit za menšinu. Je na místě dodat, že při schvalování zmíněného zákona padly pozměňovací návrhy, mezi které patřil i návrh, týkající se Slezanů. Tento návrh byl prostý. Za slovo „české“ se měla vložit čárka a slova „moravské nebo slezské““. Nutno podotknout, že v souvislosti s tímto návrhem byla navržena změna i dalších zákonů (zákon o obcích a o krajích). Podstatné je rovněž citovat samotného navrhovatele poslance Zdeňka Koudelku (ČSSD): „Uvedená skupina pozměňovacích návrhů reaguje na to, že v posledním sčítání lidu se značná většina našich občanů na Moravě a ve Slezsku přihlásila k těmto uvedeným národnostním skupinám a podle mého názoru není účelem tohoto zákona o národnostech to, aby reguloval postavení těchto národnostních skupin. Jinými slovy – měli by být vyňati z tohoto režimu zákona nejenom občané, hlásící se k české národnosti, ale i k uvedeným dalším dvěma národnostem, které nespadají, podle mého názoru, do skupiny národnostních menšin, ale do základních prvků obyvatelstva České republiky. Je důležité zmínit, že poslanec Zdeněk Koudelka mohl operovat pouze s výsledky sčítání lidu z roku 1991 (výsledky z roku 2001 ještě známy nebyly), podle kterého se ke slezské národnosti hlásilo na 44 446 obyvatel Československa (k moravské 1 362 313 obyvatel). Tento návrh se však nesetkal u poslanců s pochopením. Tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Václav Klaus také vyjádřil svůj názor: „Mám strach, že nám tady otvírá Pandořinu skříňku“. Za zmínku stojí i názor poslance Plevy (ODS), který ve svém nesouhlasném projevu řekl, že tyto národnosti budou „chtít mít svá práva“.
Zákon o obcích a o krajích
Výše bylo zmíněno, že v souvislosti s návrhem na změnu tzv. menšinového zákona byla navržena změna i dalších zákonů (zákon o obcích a o krajích), které s tímto zákonem velmi souvisejí. Je třeba zdůraznit, že „obec, v jejímž územním obvodu žije podle posledního sčítání lidu alespoň 10 % občanů, hlásících se k národnosti jiné než české, zřizuje výbor pro národnostní menšiny.“ Podobně je tomu u krajů, kde však stačí alespoň 5 % občanů, kteří se v kraji hlásí k jiné než české národnosti. V případě krajů neexistuje jediný případ, kde by se alespoň 5% obyvatel přihlásilo ke slezské národnosti. Toto ovšem neplatí pro obce. Příkladem mohou být Kobeřice, kde se ke slezské národnosti v roce 2001 přihlásilo celkem 329 obyvatel (z 3210 obyvatel obce). Výbor pro národnostní menšiny zde však zřízen nebyl. Nutno zmínit, že takových případů, kdy se v obci hlásí více než 10 % obyvatel ke slezské národnosti, se podle sčítání lidu 2001 a 2011 mnoho nevyskytuje. Ovšem na Moravě jsou obce, kde se hlásí více než 10 % obyvatel k moravské národnosti velmi běžné. Je však důležité zdůraznit, že i po překročení tohoto procenta dochází ke zřízení výboru výjimečně. Zákon tak jednoduše řečeno není v praxi dodržován. Na problematičnost této situace již před lety upozornil zmíněný Zdeněk Koudelka, který také tvrdil: „Kdyby moravský a slezský národ byly považovány za národností menšiny, pak může nastat paradoxní situace, s níž zákon o obcích výslovně nepočítá, kdy by v mnoha moravských a slezských obcích tyto národnosti byly většinové a česká menšinovou. Pak by bylo správné vytvořit výbor pro národností menšinu českou, pokud by se k ní hlásilo alespoň 10 % občanů.“ Nutno dodat, že zákonů, které se jakkoliv odvolávají na národnost je více. Jako příklad lze uvést zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení. Tento zákon říká, že „při zápisu uzavření manželství lze na základě žádosti ženy, jíž se uzavření manželství týká, uvést v matriční knize příjmení, které bude po uzavření manželství užívat, v mužském tvaru, jde-li o a) cizinku b) občanku, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině c) občanku, jejíž manžel je cizinec d) občanku, která je jiné než české národnosti.“
Závěr
Závěrem považuji za rozumné shrnout již zmíněné skutečnosti, neboť se tak podle mého názoru lépe objasní postavení Slezanů v České republice.
- Rada vlády pro národnostní menšiny ve svém oficiálním dokumentu říká, že Slezany nelze označit za národnostní menšinu, avšak nedodává, kdo tedy Slezané jsou. Ve výčtu národností je však řadí mezi obyvatele, kteří se hlásí k české národnosti.
- Tzv. menšinový zákon říká, že „Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.“ Tento zákon byl přijat v době, kdy se ke slezské národnosti hlásilo na 44 446 obyvatel Československa (k moravské na 1 362 313 obyvatel). Návrh na doplnění o slezskou a moravskou národnost se u poslanců nesetkal s kladnou odezvou a to navzdory skutečnosti, že se tak mohlo vyjasnit postavení Slezanů i Moravanů.
- S tzv. menšinovým zákonem souvisí také zákon o obcích a o krajích. Zákon o obcích říká, že „obec, v jejímž územním obvodu žije podle posledního sčítání lidu alespoň 10 % občanů hlásících se k národnosti jiné než české, zřizuje výbor pro národnostní menšiny.“ Pro kraje platí hranice 5 % občanů. Navzdory těmto zákonům v praxi nedochází ke zřizování zmíněných výborů.
Na závěr si dovoluji tvrdit, že skutečnosti, které jsou obsahem tohoto článku, nevedou k jednoznačné odpovědi na otázku, kdo tedy Slezané v České republice vlastně jsou. Bylo sice shrnuto postavení českého státu vůči Slezanům, avšak nespatřuji zde uspokojivý jednoznačný výsledek. Celá situace je velice problematická, avšak její řešení je podle mě reálné. Osobně se přikláním k názoru Zdeňka Koudelky, který říká, že slezský a rovněž moravský národ tvoří vedle národa českého základní ústrojné prvky lidu České republiky a nelze je označovat za menšiny. Tímto způsobem by odpadl nejeden zmíněný problém.
Zdroje
1) Český statistický úřad. Dostupné z: http://notes.czso.cz/cz/sldb2011/pram_dila/pram_dilo_1991/notes3_ab_czso_cz/sldb/sldb_nsf/i/79b891e94fecc8b4c12573300028b348/$file/tab07.pdf cit. 6. 3. 2012.
2) Český statistický úřad. Dostupné z: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0000 cit. 6. 3. 2012.
4) Gazeta wyborcza.pl. Dostupné z: http://wyborcza.pl/1,76842,11401774,Spis_powszechny__Slazakow_jest_ponad_800_tys_.html cit. 16. 4. 2012.
5) Vláda České republiky. Rada vlády pro národnostní menšiny. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/clenove/default.htm cit. 6. 3. 2012.
6) Vláda České republiky. Rada vlády pro národnostní menšiny. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rnm/informace-o-plneni-zasad-stanovenych-ramcovou-umluvou-1406/ cit. 10. 4. 2012.
7) § 2 (2) zákona č. 273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů
8) Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/036schuz/s036042.htm#r7 cit. 6. 3. 2012.
9) Český statistický úřad. Dostupné z: http://notes.czso.cz/cz/sldb2011/pram_dila/pram_dilo_1991/notes3_ab_czso_cz/sldb/sldb_nsf/i/79b891e94fecc8b4c12573300028b348/$file/tab07.pdf cit. 6. 3. 2012.
10) Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/036schuz/s036043.htm cit. 6. 3. 2012.
11) § 117 (3) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpis
12) § 78 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů
13) Český statistický úřad. Dostupné z: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/507504?OpenDocument cit. 10. 4. 2012.
14) Obec Kobeřice. Dostupné z: http://www.koberice.cz/ cit. 10. 4. 2012.
15) Koudelka, Zdeněk. Samospráva. Praha: Linde, 2007, s. 212-213.
16) § 69 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení
17) Vláda České republiky. Rada vlády pro národnostní menšiny. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rnm/informace-o-plneni-zasad-stanovenych-ramcovou-umluvou-1406/ cit. 10. 4. 2012.
18) § 2 (2) zákona č. 273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů
19) Český statistický úřad. Dostupné z: http://notes.czso.cz/cz/sldb2011/pram_dila/pram_dilo_1991/notes3_ab_czso_cz/sldb/sldb_nsf/i/79b891e94fecc8b4c12573300028b348/$file/tab07.pdf cit. 6. 3. 2012.
20) § 117 (3) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů
21) § 78 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů