Jen o málokterém člověku lze říct, že osvobodil 14 milionů lidí. Hans Kudlich (*25.10.1823 Úvalno u Krnova – †11.11.1917 Hoboken, New Jersey, USA), syn sedláka, který vystudoval filozofii, práva a medicínu, to dokázal. A málokterý člověk byl už za svého života oslavován tak jako on. Bez přehánění můžeme říct, že Hans Kudlich je jedním z nejslavnějších lidí z Krnovska. Jeho osudy by pro nás mohly být inspirací.
Narodil se v roce 1823 v Úvalnu (Lobenstein) jako syn sedláka. Navštěvoval opavské gymnázium, kde k jeho spolužákům patřil Gregor Mendel, načež odešel do Vídně, kde studoval filozofii a právo. V roce 1848 se stal členem studentské legie a při jedné demonstraci byl raněn. Při volbách si ho sedláci z okolí Horního Benešova vybrali jako svého kandidáta, načež byl zvolen a stal se nejmladším poslancem Říšského sněmu. Jeho bratr Josef Hermann byl zase poslancem ve frankfurtském parlamentu.
Hans Kudlich se neúnavně zasazoval se za práva selského lidu a on to byl, kdo v září roku 1848 prosadil zrušení poddanství, roboty a desátku v celém Rakousku. Navíc k tomu došlo za mnohem výhodnějších podmínek než v Prusku i v jiných německých státech. Na Kudlichovu počest pak rolníci z celé monarchie uspořádali ve Vídni pochodňový pochod, jehož se zúčastnilo mnoho sedláků z Moravy i Kudlichův otec.
Na přelomu let 1848/1849 ještě působil v Kroměříži, kde tehdy zasedal Říšský sněm, ale po změně poměrů musel v březnu 1849 uprchnout, neboť na něj byl vydán zatykač. Pěšky tehdy prošel z Kroměříže do rodného Slezska, odkud se přesunul do jižního Německa, kde se jako člen provizorní revoluční vlády zúčastnil povstání v Bádensku. I to bylo potlačeno a tak musel uprchnout do Švýcarska.
Zde se věnoval studiu medicíny, které úspěšně ukončil v roce 1853. Poté se vzhledem k tlaku rakouských úřadů, které jej odsoudily k trestu smrti, rozhodl Švýcarsko opustit a odcestoval do Ameriky. Usadil se v Hobokenu ve státě New Jersey a pracoval jako ušní a oční lékař. Při tom byl stále politicky činný a udržoval čilý styk s Evropou. V roce 1867 byl císařem omilostněn a tak se mohl vydat zpátky do vlasti. Uskutečnil mnoho cest do Evropy a již při té první, v roce 1872, po něm byla pojmenována jedna ulice ve Vídni. Jeho pobyt ve staré domovině roce 1888 se pak změnil doslova v triumf. Kudlich byl hlavní postavou oslav 40. výročí zrušení poddanství a byl bouřlivě vítán všude, kam přijel (na Moravě a ve Slezsku šlo o Suchdol nad Odrou, Opavu, Olomouc, Brno a Šternberk).
Ještě za jeho života byla v roce 1913 na vrchu Strážiště (Wachberg) nad Úvalnem postavena 36 m vysoká rozhledna, která po něm byla pojmenovaná. Právě do ní pak byla po jeho smrti v roce 1917 uložena urna s jeho ostatky. V zemích bývalé habsburské monarchie i v Německu je mnoho památníků, které připomínají Kudlichův odkaz, jsou po něm pojmenovány ulice, náměstí, ceny i stipendia.