Jen málokterý umělec se dočká ještě během svého života vlastního muzea. Dieteru Kunerthovi se to možná podaří. Tento rodák z Frývaldova, nynějšího Jeseníku, se po studiích sochařství v Mnichově usadil v roce 1967 Ottobeurenu v jihoněmeckém kraji Allgäu v předhůří Alp. Zde se věnuje malířství, sochařství i fotografii. Sám svou práci označuje za pokus dosáhnout pokud možno dokonalého znázornění mytologického a výtvarného universa. Tvrdí o sobě, že navazuje na středomořskou tradici Picassa či Matisse, používá však i výrazové formy německého expresionismu. 

Přestože působí v ústraní, dosáhl značných úspěchů. Jeho díla byla vystavována v Antverpách, Limě, Budapešti, Káhiře, Miláně, Tokiu či New Yorku. Dočkal se řady ocenění, jeho tvorbu ocenila města Memmingen, Augšpurk či Kempten a v roce 2000 se jeho díla zúčastnila výstavy EXPO v Hannoveru.

Je natolik pilný, že jeho práce se již nevešly do jeho domu. V roce 2009 zde měl 6000 obrazů, přes 9000 fotografií a mnoho soch a rytin.

 A tak se místní radnice rozhodla postavit mu muzeum. To má vzniknout v areálu někdejšího pivovaru, nedaleko baziliky. Umělci se tak splnil celoživotní sen, neboť většina jeho děl nikdy nebyla vystavena a osobně se velmi bránil prodeji svých prací, neboť se nechtěl podřizovat módě a trhu. Proto se také z rušného Mnichova přestěhoval do ticha Ottobeurenu. Snad mu zdejší krajina připomíná rodné Jeseníky. 

Už v mládí ho zaujaly orientální jazyky a ve svých dvaceti letech je odešel studovat do Vídně. Jeho studijní cesty ho zavedly i do Prahy a Berlína a v roce 1850 dosáhl habilitace na univerzitě v Lipsku. Pracoval také v Oxfordu, kde strávil čtyři léta, učil v Berlíně a Budapešti, ale psal například i knihy pro vzdělávací instituce v Bombaji. Pracoval též jako novinář či kazatel.

Jeho jazykové nadání ilustruje skutečnost, že dokázal psát německy, latinsky, francouzsky, italsky a hebrejsky. Šíři jeho záběru dokládá fakt, že psal vědecké práce i učebnice pro základní školy.

Zabýval se hebrejskou středověkou literaturou, kterou systematizoval a překládal. Zkoumal především vztah mezi židovskou a křesťanskou kulturou, hlavně ve středověkém období. Podílel se však i na překladech z arabštiny, když překládal například korán, a věnoval se také obecným kulturním dějinám středověku. Jako vůbec první vypracoval systematický přehled židovské literatury až do 18. století a jako první vytvořil katalogy hebrejských knih ve velkých evropských knihovnách – v Oxfordu, Mnichově, Berlíně, Lovani a Hamburku. Celkem napsal více než 1400 knih a článků. Své manželce pak věnoval sbírku básní.

Díky svému úsilí je považován za zakladatele vědecké hebrejské bibliografie, slovy rakouského judaisty Güntera Stembergera za "nejvšestrannějšího židovského učence své doby" a za jednoho z otců moderní židovské vědy.

Zemřel v roce 1907 v Berlíně.

Dnes je zřejmě nejznámnějším Steinschneiderovým výtvorem pojem antisemitismus. Použil ho roku 1860, když odpověděl na úvahy slavného francouzského historika Ernesta Renana, který tvrdil, že křesťanství, židovství a islám jsou semitská náboženství a že Semitům je cizí jakýkoli politický, vojenský, vědecký nebo duchovní pokrok. Moritz  Steinschneider označil Renanovy teze za "antisemitské předsudky". Od té doby se pojem antisemitismus stal pevnou součástí našeho slovníku.

Díky jeho úsilí byla již o tři roky později založena celorakouská odborová unie textilních dělníků, jejímž tajemníkem se stává. Od roku 1903 je předsedou rakouské odborové komise, což byla organizace zastřešující jednotlivé odborové svazy v monarchii. Roku 1907 je potom za sociální demokracii zvolen poslancem Říšské rady. Ještě před svržením monarchie se v roce 1918 stává ministrem sociálních věcí a v této funkci pak – již ve zmenšeném, republikánském Rakousku – působil až do roku 1920.

Ferdinand Hanusch během svého působení v úřadu ministra sociálních věcí prosadil mnoho kroků, které vedly ke zlepšení postavení zaměstnanců. Byl to právě on, kdo zavedl osmihodinový pracovní den, podporu v nezaměstnanosti, nárok pracujících na dovolenou, kolektivní smlouvou zajištěnou minimální mzdu, zákaz práce dětí pod 12 let, pojištění nezaměstnaných, mateřskou dovolenou a podnikové rady, v nichž mohli zaměstnanci hovořit do řízení podniku, což byla světová novinka. Zrušil pracovní knížky, které předtím vedly k velké závislosti pracujících na zaměstnavatelích. Položil základy důchodového a invalidního pojištění zaměstnanců. Jím prosazené sociální vymoženosti se staly vzorem pro mnoho jiných zemí.

Ačkoli měl za sebou pouze pět tříd, publikoval Hanusch teoretické práce o sociálních vymoženostech, například v roce 1913 knihu Parlament und Arbeiterschutz (Parlament a ochrana pracujících). Dále napsal divadelní hry Der Narr (Blázen) a Der Bauernphilosoph (Selský filozof), sbírky povídek v německém slezském nářečí Allerlei Menschen (Všichni lidé), Heimatland (Domovina), In der Heimat (Doma), Aus der grünen Schles´ (Ze zeleného Slezska) a Aus der Heimat (Z domova) a román Waldpeter (Lesní Petr).

Tento průkopník sociálního státu a slezský patriot zemřel v roce 1923 ve Vídni.