-Proč je většina moravského území sociálně a hospodářsky ohrožená? A co s tím?

-Proč už skoro 30 let „nejde“ dostavět klíčovou dálnici z Brna na Vídeň?

-Proč je pro pražské ministerstvo „nepravděpodobné“, aby na Moravě vzniklo významné letiště?

-Proč Moravě nepomohly kraje? A proč by ji měl sjednotit zastřešující správní celek?

Na tyto a další otázky odpovídá projekt Společnosti pro Moravu a Slezsko s názvem Morava zemský ráj. Navazuje na knihu „Morava – zemský ráj, nebo periferie Evropy“, kterou SMS vydala ve spolupráci s jejím autorem Milanem Valentou a která věcně analyzuje dosavadní vývoj, současný stav a pravděpodobnou budoucnost území Moravy.

Kniha je prvním pokusem o komplexní zpracování dostupných údajů, které se týkají moravského území a mnohdy i celé ČR a středoevropských souvislostí. Nejedná se o vyčerpávající odbornou syntézu, ale o publicistické dílo určené široké zainteresované veřejnosti, ať už jde o politiky, úředníky, podnikatele, akademiky či aktivní občany. Tomu také odpovídá důraz na přehlednost, výstižnost a čtivost. Poznatky plynoucí z rozboru uvedených údajů poukazují na znepokojující skutečnosti, které se týkají územního rozvoje Moravy.

Cílem projektu „Morava – zemský ráj“ je poznatky uvedené v knize atraktivní formou zpřístupnit širokému okruhu zájemců. Na této stránce najdete klíčové výňatky a vizuály. Věříme, že jejich sdílení přispěje ke kritické debatě o veřejné správě ČR a změně postavení Moravy, která je pro naši zemi nevyhnutelnou, pokud se nemá stát anonymní a zaostalou periferií Evropy.

Pokud souzníte s cíli projektu Morava – zemský ráj, podepište naši petici za obnovu samosprávy Moravy a Slezska.

Druhé, doplněné vydání knihy Morava – zemský ráj, nebo periferie Evropy rádi zájemcům věnujeme. Můžete ji také zakoupit u vydavatele, v akademickém nakladatelství CERM (https://www.cerm.cz/valenta-milan-morava-zemsky-raj-nebo-periferie-evropy-1).

Vybíráme to nejzásadnější

Nejvíce zdevastovaná oblast střední Evropy:

„Praha patří k ekonomicky nejsilnějším městům ve střední Evropě, zatímco mnoho regionů především na severu naší země k těm ekonomicky nejslabším. V některých oblastech severní Moravy je stále možno spatřit chátrající budovy, opuštěné tovární haly a sklady s propadlými střechami, jako ve filmu z konce druhé světové války. Komunistické a následné postkomunistické období z nich vytvořilo zřejmě nejvíce zdevastovanou oblast střední Evropy.

Ani po vzniku krajů na začátku nového tisíciletí k vyrovnání hlubokých ekonomických rozdílů mezi Moravou a Prahou nedochází. Správní centralismus spojený s nedostatečnými
správními kompetencemi krajů a s jejich podfinancováním patří mezi hlavní důvody nepříznivého ekonomického vývoje jak mnoha krajských měst, tak celých krajů.“

Vylidňování Moravy a bobtnající Praha:

„Demografická čísla negativní vývoj zřetelně potvrzují. Podle oficiálních čísel Českého statistického úřadu bylo saldo stěhování v letech 1993 až 2014 ve všech moravských krajích negativní a jen odchodem do středních Čech včetně Prahy znamenalo ztrátu přes 60 tisíc
osob, což je více než počet obyvatel města Jihlavy nebo Opavy. Po listopadu 1989 všechna moravská města s více než čtyřiceti tisíci obyvateli ztratila početně pět až deset procent svých obyvatel. Za posledních dvacet pět let se zvýšil počet obyvatel v hlavním městě a Středočeském kraji téměř o půl milionu, což odpovídá celkovému počtu obyvatel některého z českých krajů. V tomto časovém období se z moravských krajů vystěhovalo kolem jednoho sta tisíc obyvatel.

Takový vývoj bude podle vládní studie nadále pokračovat. Očekává, a to jen při zachování, nikoliv posílení stávajících trendů, úbytek obyvatel na střední a severní Moravě od roku 2018 do konce roku 2030 od tří do sedmi procent a do konce roku 2050 mezi 13 až 20 procenty, zatímco ve Středočeském kraji a Praze dojde k navýšení počtu obyvatel o 40 až 50 procent. Tato čísla, týkající se úbytku obyvatel, jsou dokonce srovnatelná s údajem o odchodu obyvatel z bývalého východního Německa po pádu Berlínské zdi.“

Nevyužitá křižovatka cest:

„Křižovatka nejdůležitějších mezinárodních silničních a železničních tahů leží skutečně mimo českou kotlinu, a to na jižním okraji brněnské aglomerace. Přestože koncepce centrálních úřadů a realizace dopravní infrastruktury tomu doposud neodpovídá, moravské území je na rozdíl od Čech přirozenou tranzitní zemí. Čeští odborníci pro dopravní problematiku jsou si zřejmě dobře vědomi oprávněného nebezpečí, aby území Čech se svým hlavním městem nezůstalo mimo hlavní evropské dopravní tahy. Z toho důvodu je vytvářena koncepce dopravního systému, ve kterém jsou nasměrovány přes naše hlavní město nejen téměř všechny vnitrozemské dálnice, ale i nově plánovaná a budovaná mezinárodní tranzitní dálniční spojení. Ke čtyřem již zprovozněným mezinárodním pražským rychlostním spojením D1, D5, D8 a D10 (I/35) se v současné době staví z Prahy do sousedních zemí dálnice D3, D6, D7 a D11.

Je pozoruhodné, že ministerstvo dopravy intenzivně investuje do dopravní infrastruktury pro navýšení dopravní intenzity z pražské aglomerace do Německa, Polska i Rakouska, ale dostavba dopravního spojení Moravy se Slovenskem, Rakouskem a dokonce i důležitých vnitrostátních dálničních spojení na moravském území stále zůstávají bez pevných termínů svého dokončení. I když hovořit o dostavbě dálniční sítě na Moravě je také poněkud zavádějící, když zjistíme, že za posledních deset let se na moravském území postavilo vyjma rekonstrukce a dostavby dálnice D1 jen pětadvacet kilometrů dálnic. Takovou rychlostí dostavba dálniční sítě na Moravě může trvat ještě více než sto let.“

„Nepravděpodobné“ letiště na Moravě:

„Pražské letiště Ruzyně odbavuje celkově přes devadesát procent všech cestujících na území ČR. Před pandemií COVID odbavilo ročně přes 17 milionů cestujících a od roku 1989 se jejich počet zvýšil minimálně pětkrát, v Brně i Ostravě počet cestujících v tomto časovém období stagnuje kolem půl milionu, což je dokonce méně než na letišti ve východoslovenských Košicích. Pro miliony cestujících z moravských krajů se neuspokojivé poměry našeho leteckého provozu v současnosti především týkají neakceptovatelně zdlouhavé dostupnosti ruzyňského letiště. Pro cestující z východní Moravy a Slezska trvá cesta na naše jediné významné mezinárodní letiště přes půl dne, což je způsobeno nespolehlivým silničním a nezřídka i železničním spojením do Prahy, navíc ztíženo zdlouhavou a nekomfortní dopravou přes hlavní město. Hlavní problém neuspokojivého leteckého spojení pro cestující z moravských krajů spočívá především ve špatné celkové koncepci letecké dopravy v České republice, poněvadž náš stát preferuje doposud letecký provoz jen v hlavním městě, namísto podpory letištního provozu například ve středomoravském regionu. Přičemž počet potenciálních cestujících ze středomoravského letiště lze odhadovat výhledově až na pět milionů. Rozvoj regionálních letišť se sice dostal před několika lety do popředí zájmu jednotlivých krajů, které ovšem nemají administrativní ani odborné kompetence
tuto problematiku uspokojivě řešit a jejich pravomoci končí na hranicích jejich krajů, o jejich finančních možnostech ani nemluvě. Dokument Ministerstva dopravy k tomu říká: ‚Obecně se dá konstatovat, že na Moravě existuje potenciál pro letiště 1. kategorie. (…) S ohledem na vysoké investiční nároky na vybudování takového letiště je vznik velkého mezinárodního letiště na střední Moravě nepravděpodobný.'“

Názorným příkladem podstatných rozdílů naší části Evropy může být srovnání jihomoravského krajského města Brna s cca čtyřmi sty tisíci obyvateli a štýrského zemského hlavního města Štýrského Hradce s cca třemi sty tisíci obyvateli. Přestože obě města leží přibližně ve stejné vzdálenosti od svých hlavních měst a Brno má znatelně větší počet obyvatel, provoz na brněnském letišti byl v porovnání se Štýrským Hradcem před covidovou pandemií zhruba jen poloviční intenzity. Kvalitativní rozdíl spočívá ale navíc v tom, že letiště ve Štýrském Hradci má deset přímých pravidelných leteckých spojů do evropských velkoměst, zatímco brněnské letiště má jen tři pravidelné letecké linky do zahraničí. Jeden z důvodů takového rozdílu spočívá nepochybně v tom, že Štýrský Hradec je zemským hlavním městem a jako takové má nesrovnatelně větší pravomoci v rozhodování o investicích do vlastní infrastruktury včetně letecké dopravy než město Brno či Jihomoravský kraj. Srovnáme-li Brno s půlmilionovým Norimberkem, který leží necelých dvě stě kilometrů od bavorského hlavního města Mnichova, zjistíme, že norimberské letiště má dokonce téměř desetkrát vyšší intenzitu leteckého provozu než brněnské letiště. Bavorská zemská správa zřejmě pracuje na jiných regionálních principech než české správní úřady.“

Pragocentrismus:

„V Praze se nachází Úřady vlády ČR, všechna ministerstva a třináct ze sedmnácti tzv. ústředních orgánů státní správy, jako např. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře nebo Český báňský úřad. Pod správou ministerstev se v Praze dále nachází přes sto organizací státní správy, což jsou více než dvě třetiny z celkového počtu v republice.

Proč takové instituce jako Česká plemenářská inspekce nebo Správa jeskyní České republiky nemohou mít svá sídla mimo pražskou aglomeraci, je nepochopitelné. Pro srovnání: v celém Moravskoslezském kraji, který má téměř stejný počet obyvatel jako Praha, se nacházejí jen čtyři instituce pod správou ministerstev.“

Morava a Slezsko na druhé koleji:

„Česká republika zůstává centrálně řízeným státem, který je v podstatě administrativně uspořádán jako Země česká, rozšířená o moravská a slezská území. Typickým příznakem je, že se v bývalém hlavním městě Čech nacházejí téměř všechny státní a správní instituce a veškerý administrativní, hospodářský a kulturní život ve zbytku země je tomu podřízen. Chybějící významné správní a veřejné instituce ve východní části našeho státu a rozčlenění Moravy na kraje jsou překážkou společného ekonomického a kulturního rozvoje, bez nichž zde bude velmi obtížné vybudovat konkurenceschopnou hospodářskou oblast, která je ale podmínkou pro další rozvoj zdejší infrastruktury a high-tech ekonomiky.

Lidé žijící v oblastech vzdálených od hlavního města mají nejen svou vzdáleností značný odstup k ústředním institucím v Praze, ale také latentní nedůvěru k protekcionalismu a korupčnímu dění v hlavním městě, znamenající nenávratné celospolečenské ztráty i vytvoření negativního politického a morálního prostředí v naší zemi. Pro mnoho obyvatel je to důvod k rezignaci na spoluúčast při rozvoji své země.“

„No future“ pro vrcholový sport na Moravě:

„Ministerstvo školství spravuje přes dvacet oddělení vrcholového sportu, z nichž se žádné nenachází na moravském území. Vzhledem k tomu, že i v mnohých „celonárodních“ sportovních svazech a organizacích, které nejsou pod státní správou, tomu není o mnoho jinak, je otázkou zda vrcholoví sportovci na Moravě mají v současnosti a především v budoucnosti opravdu sportovně férové podmínky pro svou činnost a zda vrcholový sport na Moravě má ještě nějakou perspektivu.

Navíc mnohé pražské sportovní kluby jsou sponzorovány celostátními nebo dokonce zahraničními společnostmi, zatímco ostatní sportovní kluby jsou zpravidla financovány jen místními nebo regionálními společnostmi.“

Kulturní hierarchie Praha > Morava:

„Významné celostátní kulturní instituce s přívlastkem „české“ nebo „národní“ se nacházejí téměř výlučně v hlavním městě, čímž je vytvářena hierarchie kulturních institucí v hlavním městě versus regionální kulturní instituce v ostatních částech státu a s tím i spojené přednostní financování kultury. Činnost významných kulturních institucí v hlavním městě je financována ze státních prostředků, zatímco kultura mimo hlavní město zpravidla dosáhne jen na značně omezené zdroje z krajských a obecních rozpočtů.

Ministerstvo kultury zřizuje a financuje devětadvacet nejvýznamnějších kulturních institucí, z nichž se polovina nachází v Praze. Právě tyto pražské organizace dostávají ročně kolem 90 procent financí z příspěvků ministerstva.“

Pražská televize, pražský rozhlas:

„V České televizi pracuje přibližně tři tisíce stálých zaměstnanců, z toho dva a půl tisíce v Praze a po dvou stech padesáti v Brně a v Ostravě. Mzdové náklady, výdaje autorům, výkonným umělcům a produkčním profesím dosahují v pražském ústředí České televize dvě a půl miliardy korun, ve studiích v Brně a Ostravě, zřízených ze zákona, kolem dvou set padesáti milionů korun.

V Českém rozhlasu pracuje kolem patnácti set stálých zaměstnanců, celkové náklady na mzdy, služby a honoráře dosahují částky kolem jedné a půl miliardy korun. Z této částky rozhlasová studia v hlavním městě obdrží více než jednu miliardu korun. V rozhlasových studiích v Brně a Ostravě je zaměstnáno jen něco přes padesát stálých zaměstnanců.“

Věda, výzkum a odliv mozků:

„Převážný počet veřejných výzkumných ústavů se nachází v pražské aglomeraci. V České republice je v současné době sedmdesát veřejných výzkumných organizací, z nich se přes padesát nachází v Praze nebo na jejím okraji. Velikost částky na výzkum a vývoj v regionu hlavního města z veřejných financí převyšuje ročně částku deset miliard korun, což je asi osmdesát procent celkových vládních výdajů na výzkum a vývoj v celém státě.

I ve vědeckých a výzkumných oborech dochází k migraci odborných pracovníků z celé republiky do hlavního města, což má také negativní dopad na hospodářský vývoj regionů, přičemž se zpravidla v médiích hovoří o odchodu odborníků za lepšími podmínkami pro svou odbornou činnost. Jde ale spíše o chybějící odborné pracovní příležitosti v regionech. Například v Moravskoslezském kraji, který na rozdíl od Prahy prochází obdobím obtížné hospodářské restrukturalizace, se nachází jen jedna veřejná výzkumná organizace.“

Morava potřebuje zastřešující správu:

„Za současné situace, kdy česká politika příliš nepřeje samosprávě celistvého moravského území a nenacházejí se zde správní instituce, které by měly pravomoc hospodářskou a kulturní problematiku celého moravského území řešit, zůstává nyní na našich krajských správách, případně na jednotlivých moravských politicích v centrálních orgánech „osudový“ úkol: vybudovat ekonomicky úspěšnou zemi, kterou nebude muset tolik mladých lidí opouštět. Prvním krokem ke zlepšení poměrů v našich regionech může být vytvoření společné odborné instituce pro koordinaci rozvoje hospodářství a infrastruktury, která by měla vzniknout pod patronací svazu moravských krajů, případně ve spolupráci s jejími svazy měst a obcí.

Vzhledem k tomu, že se nelze spoléhat, že pracovníci ústřední správní administrativy budou uspokojivě řešit problematiku regionů, je nezbytné i ve státoprávním uspořádání našeho státu vznikem vlivných samosprávných, kulturně autonomních celků se přiblížit tradičním vyspělým evropským zemím, k nimž Čechy a Morava i Slezsko po staletí patřily. Je tedy na čase poskytnout našim regionům kompetence, jako ve vyspělých sousedních zemích, aby se jejich političtí představitelé stali svým voličům přímo zodpovědnými za úspěchy či neúspěchy v hospodářském a kulturním rozvoji svých regionů. Argument, že naše země je příliš malá a například zemské uspořádání by státní správu příliš komplikovalo, nemůže obstát vzhledem k tomu, že například sousední Rakousko je podobně velké jako Česká republika, zato v lecčems mnohem úspěšnější.“

Zaujala vás naše iniciativa? Podpořte nás a podepište naši petici za obnovu samosprávy Moravy a Slezska!