Vláda i parlament, aby „zachránili“ stát před finanční krizí, zarputile šetří na nesprávných místech. Přitom přímo na očích ministrům i poslancům leží několik miliard úspor ročně a to bez jakýchkoli sociálních nebo ekonomických rizik!
Tento malý stát s pouhými deseti a půl miliónem obyvatel byl v roce 2001 administrativně rozčleněn na celkem 14 krajů s nesrovnatelnými rozlohami a počty obyvatel. Jedním z nich je Hlavní město Praha, která má rovněž statut kraje. Následně, v roce 2003, byly administrativně zrušeny okresní úřady. Ty tvořily a všude jinde tvoří základní článek veřejné správy, který umožňoval – jako občanům nejbližší – řešení většiny jejich vazeb na veřejnou správu a současně přehledně soustřeďoval i umístění dalších nezbytných veřejných služeb státu co nejblíže občanům. Přitom tato krajská (a „bezokresní“) struktura, která je v Evropě ojedinělá, nemá žádný racionální základ ani odůvodnění své existence. Nevychází ani ze zeměpisných (geomorfologických), ani ekonomických, ani demografických, ani historických principů, naopak tyto ani v nejmenším nerespektuje. Důvodem a výchozím principem vzniku takových „krajů“ byl pouze lobbying ambiciózních kmotrů větších okresních měst na úkor menších a politické čachry poslanců parlamentních stran.
Důsledek tohoto experimentu, který se nepodařil ani za první republiky (pokus o „župy“), ani se neosvědčil za komunismu („malé kraje“), je zřejmý: Zrušení okresů vedlo k nutnosti pověřit vybrané obce výkonem některých činností státní správy ve třech různých rozsazích, čímž se nic neuspořilo, zato se systém stal dokonale nepřehledným a vynucuje si zbytečné cestování občanů. Zřízení třinácti krajů (mimo Prahu) vedlo a vede k nákladnému vytváření nové krajské infrastruktury v „povýšených“ okresních městech. To znamená vytváření dalších zbytečných nových krajských center organizací veřejných služeb, včetně příslušných investic. A to na úkor ostatních měst a obcí oněch krajů. Samozřejmě s novými krajskými vedeními politických stran vznikají a upevňují se krajské korupční zájmové struktury (mafie). Podle zásady, že každé krajské město musí mít vysokou školu pak vzniká nebezpečná inflace vysokých škol nízké úrovně. Administrativní rozkouskování území státu rovněž vede k problémům v ekonomice, dopravních vazbách, dotační politice atd.
Provoz těchto krajů (mimo „kraj“ Hlavní město Praha) nás stojí ročně cca 5,6 miliard Kč. Jedná se jen o výdaje na výkon státní správy a samosprávy na krajské úrovni a výdaje s tím bezprostředně související. Transfery státních prostředků a dotace krajů na školství, kulturu, zdravotnictví, sociální politiku, bezpečnost atd., které krajské rozpočty jen rozdělují na příslušné příjemce, v této částce zahrnuty nejsou, poněvadž rozdělení krajů je v celkovém součtu neovlivňuje.
Nabízející se úspora, jak plyne z uvedeného, spočívá ve snížení počtu krajů v České republice ze současných čtrnácti včetně Hlavního města Prahy na tři: Český kraj, Moravskoslezský kraj a kraj Velká Praha (= Hlavní město Praha) a obnovení původních okresů. Tedy celkem tři kraje, jejichž počty obyvatel i rozlohy budou srovnatelné s evropskými měřítky. Český kraj i Moravskoslezský kraj s cca čtyřmi miliony obyvatel a Velká Praha s cca dvěma miliony obyvatel. Náklady na provoz státní správy a samosprávy ve Velké Praze se v podstatě nezmění, náklady na provoz státní správy a samosprávy ve dvou větších a lidnatějších krajích vzrostou na cca 0,8 – 0,9 miliardy Kč na jeden kraj. Úspora tak může činit 3,8 – 4,0 miliardy Kč ročně, a to bez jakéhokoli zbídačování a poškozování obyvatelstva. Naopak, tato zdivočelá mafiánská země se tak může, alespoň co do uspořádání, konečně stát normálním evropským státem.