K základům zemědělství patří poznatek, že půdu lze obohatit dusíkem prostřednictvím luštěnin, které jej fixují díky své symbióze s tzv. hlízkovými bakteriemi.
Kdo však na tento poznatek přišel?
Byl to Franz Friedrich Schindler, který se narodil v roce 1854 v Bílavsku pod Hostýnem. Vyrůstal na Dačicku a pak studoval střední školu ve Vídni a zemědělskou fakultu v německém Halle. Od roku 1879 mohl vyučovat na zemědělských středních školách a v roce 1881 získal docenturu, načež jako soukromý docent zemědělských věd přednášel ve Vídni. Od roku 1888 pak byl řádným profesorem v baltské Rize a v roce 1903 se stává řádným profesorem na německé technice v Brně, jejímž se později stal děkanem a rektorem. Působil také jako inspektor středních zemědělských škol na Moravě a ve Slezsku.
Během četných cest studoval zeměpisné a klimatologické vlivy na pěstování kulturních rostlin. Své poznatky zveřejnil v knize věnované dopadům klimatu na pěstování pšenice a lnu. Jedním z jeho přínosů bylo to, že rozeznal význam místních poddruhů kulturních rostlin pro zemědělství a výslovně hlásal nutnost tzv. lokálního šlechtění, tedy šlechtění rostlin pro dané klimatické podmínky. V této otázce spolupracoval se slavným šlechtitelem a cukrovarníkem Emanuelem Proskowtzem. Zabýval se také půdní bakteriologií, hnojením či typy půd.
Vůbec největší Schindlerův objev se však týká do té doby neobjasněné funkce hlízkových bakterií u luštěnin. Právě on objevil na základě pečlivého studia literatury a vlastních pokusů symbiózu bakterií rodu Rhizobium a luštěnin a skutečnost, že hlízkové bakterie dokážou vázat vzdušný dusík, který pak prostřednictvím vnitrobuněčné symbiózy přijímá rostlina.
Tento objev, později potvrzený experimenty, mu vynesl uznání v podobě titulu dvorního rady v Rize a čestného doktorátu na vídeňské Hochschule für Bodenkultur.
Franz Friedrich Schindler umírá na vrcholu slávy v roce 1937 v Novém Jičíně.