Proč vlastně vlály pátého července moravské vlajky?

Velkorysost, s jakou většinově Moravané odložili vlastní identitu pro záchranu jednotného českoslovanského národa, se nesetkala s velkorysostí u slovanských bratrů z Čech. Moravské vlajky, které zavlály na moravských radnicích, jsou voláním po různosti.

 

Letos na den sv. Cyrila a Metoděje, patronů Moravy, na více než 220 radnicích zavlály vedle státních vlajek České republiky i historické moravské zemské vlajky. Vlajku vyvěsily radnice po celé Moravě od nejmenších obcí přes Velehrad nebo Křižanov až po města jako Uherský Brod, Moravské Budějovice, Šumperk, Břeclav a Brno i s jihomoravským hejtmanstvím. Včetně Dačic, moravského města ex offo v Jihočeském kraji, a také Jindřichovic pod Smrkem v severních Čechách. Jaký má tato akce smysl?

Pokračovat ve čtení

Moravská národnost jako politický problém

 

Většina Čechů v čele s Pražany si snad jednou uvědomí, že Morava není jen okrajová folklorní a trochu exotická část republiky. Obnovením skutečné samosprávy Moravy a Slezska může Praha dohlédnout dále než na hranice Čech, a tím se lépe postavit k otázce evropské.

 
Letos u sčítání lidu vyplníme volně kolonku pod názvem národnost tak, jak ji skutečně cítíme. Máme možnost ji vyplnit slovem „česká“, „moravská“ nebo „slezská“.

Vždy mě nadzvedne, když někdo (včetně významných médií) označuje celou naši republiku jako „Čechy“. Slyšel jsem třeba, že u Znojma je hranice mezi Rakouskem a Čechami. Když představitel ministerstva školství srovnává pedagogické vzdělávání v Čechách a v zahraničí, mám chuť se zeptat: Jak je tomu na Moravě a ve Slezsku?

Pokračovat ve čtení

Slezská národnost a český stát

Úvod

Tento článek je zaměřen na obyvatele České republiky, kteří se hlásí ke slezské národnosti (dále jen Slezané). Cílem je zhodnocení postavení českého státu, respektive zejména jeho legislativy (včetně komentářů některých politiků), vůči zmíněné skupině obyvatel.

Ke slezské národnosti se roku 1991 přihlásilo na 44 446 obyvatel Československa. Po deseti letech toto číslo kleslo na 10 878, ale roku 2011 se zvýšilo na 12 231. Velký rozdíl můžeme vidět v Polsku, kde se pouze ke slezské národnosti při posledním sčítání lidu roku 2012 přihlásilo na 362 tisíc obyvatel a dalších 415 tisíc obyvatel tuto slezskou národnost spojilo s polskou.

Rada vlády pro národnostní menšiny

Slezané jsou etnickou skupinou, která nemá svého zástupce v Radě vlády pro národnostní menšiny , ale počtem svých příslušníků převyšuje národnostní menšiny, které ve zmíněné instituci zástupce mají. Na webových stránkách Rady vlády pro národnostní menšiny se lze dočíst v dokumentu „Informace o plnění zásad stanovených Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin podle čl. 25 odstavce 1 této Úmluvy“ , že se podle výsledků sčítání lidu v České republice v roce 1991 přihlásilo k jiné než české národnosti 531 688 obyvatel. Avšak slezská a také moravská národnost nebyly do tohoto čísla zahrnuty. Takže lidé, hlásící se ke slezské a také moravské národnosti, jsou v tomto oficiálním dokumentu řazeni mezi ty obyvatele, kteří se hlásí k české národnosti. V poznámkách pod čarou se lze dočíst následující: „V tabulce není uvedena národnost moravská a slezská… Je nepochybné, že část obyvatel Moravy a českého Slezska, deklarující moravskou či slezskou národnost, netvoří menšinové národní společenství… V etnické struktuře společnosti České republiky není obyvatelstvo Moravy a Slezska v postavení menšiny...“ Na druhou stranu se nelze dočíst, kdo tedy Slezané a Moravané jsou. Hovoří se pouze o tom, že je nelze zařadit mezi národnostní menšiny.

Pokračovat ve čtení

Kde hledat v krizi rozumné úspory?

Vláda i parlament, aby „zachránili“ stát před finanční krizí, zarputile šetří na nesprávných místech. Přitom přímo na očích ministrům i poslancům leží několik miliard úspor ročně a to bez jakýchkoli sociálních nebo ekonomických rizik!

Tento malý stát s pouhými deseti a půl miliónem obyvatel byl v roce 2001 administrativně rozčleněn na celkem 14 krajů s nesrovnatelnými rozlohami a počty obyvatel. Jedním z nich je Hlavní město Praha, která má rovněž statut kraje. Následně, v roce 2003, byly administrativně zrušeny okresní úřady. Ty tvořily a všude jinde tvoří základní článek veřejné správy, který umožňoval – jako občanům nejbližší – řešení většiny jejich vazeb na veřejnou správu a současně přehledně soustřeďoval i umístění dalších nezbytných veřejných služeb státu co nejblíže občanům. Přitom tato krajská (a „bezokresní“) struktura, která je v Evropě ojedinělá, nemá žádný racionální základ ani odůvodnění své existence. Nevychází ani ze zeměpisných (geomorfologických), ani ekonomických, ani demografických, ani historických principů, naopak tyto ani v nejmenším nerespektuje. Důvodem a výchozím principem vzniku takových „krajů“ byl pouze lobbying ambiciózních kmotrů větších okresních měst na úkor menších a politické čachry poslanců parlamentních stran.

Pokračovat ve čtení

  • 1
  • 2