Na silnicích se objevila hranice Čech a Moravy, za nápisy stojí příznivci moravské samosprávy

Příznivci obnovy samosprávné Moravy po roce opět namalovali na silnicích na pomezí Čech a Moravy nápisy připomínající průběh tradiční zemské hranice. Cílem je upozornit na fakt, že ani 31 let od pádu totalitního režimu nedošlo k obnovení zemské samosprávy. K akci se přihlásila Společnost pro Moravu a Slezsko (SMS).

Podle jejího předsedy Ondřeje Mlejnka se jednalo o aktivitu členů a příznivců Společnost pro Moravu a Slezsko. „Nápisy označující zemskou hranici Čech a Moravy se na silnicích objevily už loni. Jsme rádi, že i letos došlo k připomenutí skutečnosti, že tu existují tradiční země, jak o tom ostatně hovoří preambule Ústavy, navzdory nesmyslným hranicím současných krajů,“ uvedl Mlejnek.

Datum 1. května vychází z tradice, podle které na Moravě v noci z 30. dubna na 1. května dochází k pomalování ulic a silnic. Většinou tyto nápisy hlásají něco, o čem všichni vědí, ale moc se o tom z různých důvodů nemluví. Například i proto, že vrchnost nechce, aby se o tom mluvilo.

Podle informací od moravských patriotů i řidičů projíždějících danými úseky byly takto označeny téměř všechny důležité “přeshraniční” komunikace na území Kraje Vysočina a v Jihočeském kraji. V loňském roce měla akce úspěch například v Pardubickém kraji, kde v reakci na nápisy došlo k oficiálnímu označení hranice mezi Čechami a Moravou prostřednictvím informačních silničních cedulí. „Proto jsme také poprosili moravské patrioty, aby letos vynechali Pardubický kraj, kde k označení hranice Čech a Moravy již došlo,“ upřesnil Mlejnek.

SMS loni oslovila také vedení kraje Vysočina, zda by podpořil oficiální označení hranice, podobně jako se stalo v Pardubickém kraji. Narazila však na zamítavý postoj tehdejšího hejtmana Jiřího Běhounka (ČSSD) a k umístění informačních cedulí zde zatím nedošlo, stejně jako v případě Jihočeského kraje. „Věříme, že současné vedení kraje by mohlo postoj přehodnotit a k průběhu historické zemské hranice se nějakým viditelným způsobem přihlásit,“ dodal Mlejnek s tím, že aktivita zaznamenala podporu od lidí z moravské i české strany hranice.

Historická hranice mezi Čechami a Moravou je symbolem tradičního zemského členění našeho státu.  Podle SMS i dalších moravských organizací je zásadní chybou, že současné uspořádání státu tuto hranici ignoruje a ani se její existence nijak nepřipomíná, jako by šlo o něco závadného. V jejím zviditelňování plánují pokračovat, dokud se toho nechopí stát nebo příslušné samosprávy.

Moravské odpoledne se vydařilo. Děkujeme všem za účast a těšíme se příští rok!

V sobotu 19. září se v Brně konalo přátelské setkání příznivců Moravy s názvem Moravské odpoledne. Akci pořádala Společnost pro Moravu a Slezsko ve spolupráci s dalšími moravskými organizacemi. Děkujeme všem účastníkům a těšíme se na příští ročník!

O Moravském odpoledni, které letos navázalo na tradiční Den za Moravu, píší v reportáži Zprávy z Moravy. Děkujeme všem účastníkům, zvláště těm, kteří se podíleli na organizaci. Již nyní počítáme s tím, že příští rok akce proběhne znovu, tentokrát ve větším formátu.

Pozvánka na Moravské odpoledne, sobota 19. září 2020

Vážení přátelé,

přijměte naše srdečné pozvání na Moravské odpoledne. Přátelské setkání všech příznivců Moravy proběhne v sobotu 19. září od 15 hod. Těšit se můžete na představení aktivit moravských organizací, včetně Společnosti pro Moravu a Slezsko, i na zábavu u vína, hudby a sportu. Volejbalový areál CITY BEACH Brno se nachází nedaleko autobusového nádraží Zvonařka. Akce, která navazuje na dopolední Den za Moravu, je tedy vhodná i pro přespolní.

Jak to bylo s kraji a zeměmi na našem území

Nedávno se někteří z nás zúčastnili voleb do krajských zastupitelstev. Při té příležitosti si dovolím připomenout bouřlivý vývoj krajského a zemského uspořádání v naší historii.

Od pádu Velké Moravy na počátku 10. století byla severní půle Moravy s centrem v Olomouci pod správou přemyslovských knížat z Čech. Jižní polovinu Moravy připojili Přemyslovci až po roce 1019 a zřídili zde systém správních údělů pro mladší členy přemyslovského rodu. "Dvojí" Morava, totiž olomoucký úděl a úděl brněnsko-znojemský, pak fungovala po celý zbytek 11. a ve 12. století.

Po roce 1182 bylo území Moravy správně sjednoceno do jediného markrabství. Státoprávní reformou krále a markraběte Karla (později císaře Karla IV.) z roku 1348 bylo Moravské markrabství ustanoveno jako nezcizitelné léno krále českého, součást svazku zemí Koruny české. Takto bylo vnímáno vlastně až do vzniku Československé republiky v roce 1918, který proběhl revolučně, tedy bez souhlasu zemských sněmů Čech, Moravy a Rakouského Slezska. Po oněch téměř 800 let Morava a Slezsko existovaly více méně na Čechách nezávislé – měly své zákony, soudnictví a vládu v čele se zemským hejtmanem.  V některých převratných dobách si Morava šla zcela vlastní cestou (v dobách husitských, před nástupem Jagellonců nebo před bitvou na Bílé hoře). Po zrušení České dvorské kanceláře v roce 1749, která sídlila v Praze, měly Čechy a Morava společnou jen osobu panovníka a úřady ve Vídni.

Rozšířeným omylem je označení Českého království ve smyslu všech zemí Koruny české, přitom České království až do roku 1918 zahrnovalo pouze Čechy, nikoli Moravu a Slezsko.

Pokračovat ve čtení

Proč vlastně vlály pátého července moravské vlajky?

Velkorysost, s jakou většinově Moravané odložili vlastní identitu pro záchranu jednotného českoslovanského národa, se nesetkala s velkorysostí u slovanských bratrů z Čech. Moravské vlajky, které zavlály na moravských radnicích, jsou voláním po různosti.

 

Letos na den sv. Cyrila a Metoděje, patronů Moravy, na více než 220 radnicích zavlály vedle státních vlajek České republiky i historické moravské zemské vlajky. Vlajku vyvěsily radnice po celé Moravě od nejmenších obcí přes Velehrad nebo Křižanov až po města jako Uherský Brod, Moravské Budějovice, Šumperk, Břeclav a Brno i s jihomoravským hejtmanstvím. Včetně Dačic, moravského města ex offo v Jihočeském kraji, a také Jindřichovic pod Smrkem v severních Čechách. Jaký má tato akce smysl?

Pokračovat ve čtení

  • 1
  • 2